Vášeň a příběh za každým výrobkem
Škola života
Nemá smysl se rozepisovat o mých začátcích agronoma-zootechnika a následně o víceméně kratších či delších rozličných školách a kurzech a vůbec o činnosti ve státní správě. Snad jen bakalářské studium právnického směru mně dalo alespoň tolik, abych si uvědomil, že dříve k uzavření smlouvy stačilo podat si ruce a ujednané bylo pro obě strany zákonem. Zlatá doba.
Dlouholeté zkušenosti ve specializovaném oboru
Smysluplná
práce
Moje školní léta byla ukončena až v relativně vyšším věku získáním výučního listu na SOU Horní Bříza obor kamnář. Teprve tady jsem zjistil, že člověk může dělat něco smysluplného a dokonce po něm může i něco zbýt. Teprve nyní jsem zažil pocit, že můžu něco vytvořit a mít z toho radost a pocit něčeho výjimečného. Uděláte „něco“ z keramiky, ze šamotu, z hlíny a „ono“ to nádherně vypadá (alespoň pro mne) a ještě topí. Úžasná věc. Pracujete pouze s přírodním materiálem, hrajete si s ohněm (čím vyšší teplota tím lépe) a tvoříte si víceméně to co chcete.
Stavíme ve dvou
Během další doby mně nezbylo než se zabývat otázkou – „Stavět sám nebo si vzít zaměstnance?“ Naštěstí byla i třetí cesta. A tak jsme začali stavět ve dvou. Oba vyučení a každý se svým názorem na věc. Marek Kopal z Pištína (u Českých Budějovic) se tak stal mým kamarádem a řemeslným partnerem v kamnařině.
Spolu jsme stvořili množství kamen, sporáků a krbů a to jak v západních Čechách, tak i v jižních a pár kousků ve zbytku republiky. Postupně se k nám začal přidávat i můj syn Jakub, který po absolvování stavební školy se ještě rychle vyučil na kamnáře a hned nato na kominíka.